Ricinový olej se získává lisování plodů skočce obecného (Ricinus communis, na obr. vlevo). Semena této okrasné rostliny obsahují jed ricin — smrtelná dávka je okolo 15 semen, u dítěte může k otravě postačit u pětinová dávka. Vylisovaný olej přefiltrování nebo po tepelné úpravě jedovatý není a používá se v lékařství, potravinářství a v kosmetice. Zdravotní rizika může přinášet i sklizeň skočcových bobů.
Ricinový olej v potravinářství
Ricinový olej se používá při výrobě cukrovinek a čokolády a v technologiích balení potravin.
Ricinový olej v lékařství
Ricinový olej, jeho deriváty a deriváty kyseliny ricinolejové se používají při výrobě léků.
Vnitřně užitý ricinový olej má projímavé účinky. Ve fašistické Itálii militantní přiznivci Benita Mussoliniho nutili své politické odpůrce požívat velké množství ricinového oleje.
Zevně se používá k promaštění suché kůže, pro její regeneraci, zpomalení tvorby vrásek, dále při kožních problémech a při hojení jizev.
Ricinový olej v technické praxi
Ricinový olej se používal jako motorové mazivo především v době, kdy nebyla k dispozici taková škála ropných a syntetických produktů jako dnes. Stále je však součástí speciálních maziv, hydraulických olejů nebo brzdných kapalin. Neporušuje gumové součásti, má relativně dobrou tepelnou odolnost a nízkou viskozitu při nízkých teplotách. Své místo má dodnes především u závodních motorů a v leteckém modelářství. Z anglického označení — castor oil — vznikl i název firmy Castrol.
Ricinový olej se také používá se jako dielektrikum ve vysokonapěťových kondenzátorech. Z ricinového oleje je možno získat bionaftu — pro tyto účely za začal skočec v roce 2008 hromadně pěstovat v Etiopii.
Vyjímečné vlastnosti ricinového oleje
Ricinový olej obsahuje cca 95 % podíl ricinolejové kyseliny z obsahu mastných kyselin. Tato mononenasycená mastná kyselina je vyjímečná tím, že obsahuje v prostřední části řetězce jednu hydroxylovou skupinu. To zvyšuje polaritu ricinového leje a také díky ní je možné získat řadu zajímavých derivátů. Sulfonovaná ricinolejová kyselina patřila mezi první průmyslové povrchově aktivní látky (tenzidy — alternativy mýdel), polyhydroxyethylovaný derivát je neionogenní tenzid, používaný v potravinářství a lékařství (Cremophor EL).