Výroba

Při mokrém procesu se olej získává centrifugací z kokosového mléka. Při suchém procesu se plody suší a lisují se – tak se získává tzv. panenský kokosový olej.

Použití v potravinářství

Kokosový olej je velmi tepelně stabilní, a proto je možno jej použít ke smažení. Kokosový olej se používá v asijské kuchyni, a to často nerafinovaný. Tento nerafinovaný olej přispívá k i charakteristické chuti připravených jídel.

Hydrogenací se kokosový olej ztužuje, ztužený kokosový tuk obsahuje velký podíl dieteticky málo vhodných nasycených mastných kyselin, proto je vhodné se mu vyhýbat.  Ztužený kokosový tuk se používá při výrobě méně kvalitních nebo dietně málo vhodných potravin (popkorn, sušenky), zřejmě ke své láci.

Použití v automobilovém průmyslu

Kokosový olej byl úspěšně testován jako palivo pro dieselové motory. Pro tyto účely se zpravidla transesterifikuje analogicky jako bionafta z řepkového oleje. Biodiesel z kokosového oleje se používá například na Filipínách a přilehlých tropických ostrovech.

Průmyslové využití

Kokosový olej se používá jako mazivo, transformátorový olej a vyrábějí se z něj herbicidy.

Kosmetika a zdravotnictví

Kokosový olej se používá ve výrobcích kosmetického průmyslu pro péči o vlasy a pokožku a také se z něj vyrábí mýdlo. Je možno jej použít jako lubrikant při pohlavním styku (ovšem jen v případě, kdy se nepoužijí latexové prezervativy).
Byl pozorován příznivý vliv i jako součást dietních programů pro redukci hmotnosti.

Olej z vlašských ořechů má sevé místo především ve studené kuchyni. Obsahuje velké množství vícenenasycených mastných kyselin, které jsou prospěšné zdraví. Tyto vícenenasycené kyseliny ovšem také způsobují nestálost proti vyšším teplotám, působení světla a vzduchu — olej z vlašských ořechů patří mezi tzv. vysýchavé oleje. Doporučené uchovávání je v chladu a temnu (třeba v ledničce).

Pro příznivé působení na lidský organismus je možno jej používat jako doplněk stravy.Má příznivý účinek na hladinu cholesterolu, vyrovnává krevní tlak, snižuje hladinu homocysteinu.

Olej z vlašských ořechů je možno využít i v kosmetice, především pro ošetření mastné a smíšené pokožky.

Ricinový olej v potravinářství

Ricinový olej se používá při výrobě cukrovinek a čokolády a v technologiích balení potravin.

Ricinový olej v lékařství

Ricinový olej, jeho deriváty a deriváty kyseliny ricinolejové se používají při výrobě léků.

Vnitřně užitý ricinový olej má projímavé účinky. Ve fašistické Itálii militantní přiznivci Benita Mussoliniho nutili své politické odpůrce požívat velké množství ricinového oleje.

Zevně se používá k promaštění suché kůže, pro její regeneraci, zpomalení tvorby vrásek, dále při kožních problémech a při hojení jizev.

Ricinový olej v technické praxi

Ricinový olej se používal jako motorové mazivo především v době, kdy nebyla k dispozici taková škála ropných a syntetických produktů jako dnes. Stále je však součástí speciálních maziv, hydraulických olejů nebo brzdných kapalin. Neporušuje gumové součásti, má relativně dobrou tepelnou odolnost a nízkou viskozitu při nízkých teplotách. Své místo má dodnes především u závodních motorů a v leteckém modelářství. Z anglického označení — castor oil — vznikl i název firmy Castrol.

Ricinový olej se také používá se jako dielektrikum ve vysokonapěťových kondenzátorech. Z ricinového oleje je možno získat bionaftu — pro tyto účely za začal skočec v roce 2008 hromadně pěstovat v Etiopii.

Vyjímečné vlastnosti ricinového oleje

Ricinový olej obsahuje cca 95 % podíl ricinolejové kyseliny z obsahu mastných kyselin. Tato mononenasycená mastná kyselina je vyjímečná tím, že obsahuje v prostřední části řetězce jednu hydroxylovou skupinu. To zvyšuje polaritu ricinového leje a také díky ní je možné získat řadu zajímavých derivátů. Sulfonovaná ricinolejová kyselina patřila mezi první průmyslové povrchově aktivní látky (tenzidy — alternativy mýdel), polyhydroxyethylovaný derivát je neionogenní tenzid, používaný v potravinářství a lékařství (Cremophor EL).

Palmová plantáž v Malajsii

Vyrábí se z oplodí palem (nikoli ze semen — ze semen se připravuje tzv. palmojádrový olej, který má jiné složení).

Palmový olej obsahuje velké množství vitamínu E a přírodních karotenů. Hlavní složkou je kyselina laurová.

Tento olej snáší vysoké teploty. Používá se jak při přípravě pokrmů (fritování a pečení), tak jako důležitá složka při výrobě biopaliva. Do světa se vyváží hlavně z Malajsie a Sumatry.

Konzumace olivového oleje je považována za zdraví prospěšnou, protože obsahuje mono-nenasycené mastné kyseliny a vitamin E. Olivový olej je využíván v dietních programech a při stravování podle zásad zdravé výživy. Olivový olej je typickou součástí středomořské kuchyně.

Výroba

Olivovnik na řecké Ithace

Ve specializovaných obchodech lze zakoupit i olej nefiltrovaný. Olivové oleje se obecně dělí na panenské, rafinované a směsi obou skupin.

Panenské oleje

Panenské oleje jsou lisované přímo z celých plodů za studena (do 50°C)

• Extra panenský olej (Extra virgin) – Panenský olivový olej s volnou kyselostí méně než 0,8 g na 100 g včetně, získaný přímo z plodů olivovníku, při jehož výrobě byly použity pouze mechanické postupy.
• Panenský olej (Virgin) – Panenský olivový olej s volnou kyselostí méně než 2,0 g na 100 g včetně, získaný přímo z plodů olivovníku, při jehož výrobě byly použity pouze mechanické postupy.
• Obyčejný panenský olej – Panenský olivový olej s volnou kyselostí méně než 3,3 g na 100 g včetně.

Rafinované oleje

Rafinovaný olej je lisován za vysokých teplot a tlaků. Produkt bývá následně chemicky upraven.

• Rafinovaný olej – Olivový olej získaný rafinováním panenského olivového oleje s volnou kyselostí méně než 0,5 g na 100 g včetně
• Rafinovaný olej z pokrutin – Olej získaný rafinováním surového olivového oleje z pokrutin s volnou kyselostí méně než 0,5 g na 100 g včetně

Směsi

• Olivový olej – Olivový olej získaný smícháním rafinovaného olivového oleje a panenského olivového oleje, jiného než lampantového, s volnou kyselostí méně než 1,5 g na 100 g včetně.
• Olej z pokrutin – Olej získaný smícháním rafinovaného olivového oleje z pokrutin a panenského olivového oleje, jiného než lampantovaného, s obsahem volných kyselin méně naž 1,5 g na 100 g včetně

Kvalita olivového oleje

Nejdůležitějším měřítkem v určování kvality je především obsah kyselin.
Barva olivového oleje nemá žádný vliv na jeho kvalitu a chuť, závísí pouze na odrudě a zralosti plodů.